Celý rok jsem se nevěnovala žádnému ze svých blogů či stránek, nic nového jsem téměř nenapsala. Je to až ostudné, jak moje zásady a zájmy se pozastavili ve stínu životních problémů a depresí. Možná až proto, že sem stále někdo chodí (ačkoliv se nic nového nedozví) jsem si řekla - ano, jsem sice nenapravitelný případ a pokud to tu bude mrtvé zase končím ale... - zkusím to znovu! Výborně... úvod máme za sebou.
Stal se ze mě oficiálně plnoletý člověk, který nese veškerou tíhu na svých bedrech. V posledních měsících je tato tíha tak velká, že si až říkám, že se lidé v rozvojových zemích mají stejně dobře jako teď já. A přitom mi nic nechybí.
Mám krásného nepošluného, za to ale mazlícího psa (foto), nejbáječnějšího, i když občas "slepého" a lehkomyslného přítele (foto) a nejúžasnější maminku na světě (foto).
Za to mám ale i morálně zrůdného otce a sestru. Síly jsou tedy vyrovnány až... na školu.
Ve škole mám 23 otravných, směšných a nadutých rádoby inteligentů, kteří mě jako předsedovi třídy ničí mou duši.
Za celý rok se změnilo to, že jsem prázdniny strávili brigádně v restauraci a hotelu, kde mě za slušnou práci pochválili, což mě potěšilo, protože jsem to nikdy předtím nedělala. Změnilo se i to, že mé zdraví jde z kopce, dle mého názoru je to psychosomatického rázu. Také stahuji průměrně tři filmy denně, jelikož mám problémy se spánkem, tak abych měla co dělat. Prošla jsem též tanečními (hrůza děs, fotky budou až jindy). Jinak jsem to stále já, realista, možná už vlastně pesimista?! Ovšem pokročila jsem dál... zjistila, že v životě reportéra by mi zřejmě bylo fajn, ale život psychologa by byl lepší... přihlášky zřejmě poputují jinam, než jsem původně myslela...
To je z mého žalu vše, před chvílí jsem přišla s Brittem z 3hodinové procházky a uvidím, co dál... Toto - co čtete - je jen spontánní výlev....
Zobrazit další články tohoto autora
Další články z rubriky osobni
